Lekce 2

Text (Ne)tradiční rodina – opakování

(Ne)tradiční rodina

1. Eva a David Malí mají malou dceru Alžbětu. Je jí jeden rok. Stará se o ni tatínek David, jaký že který je na „mateřské“ dovolené. David říká: „Manželka má vyšší plat jako že než já. Než se Alžběta narodila, dlouho jsme diskutovali o tom, co máme dělat. Nakonec jsme se rozhodli, že se o dítě budu bavit budu starat budu hádat já. Eva byla doma jenom půl roku, a pak jsem zůstal s malou doma já. Baví mě to a jsem doma rád, i když je to někdy někdo někde těžké. Když jsem chodil do práce, viděl jsem dceru jenom o víkendu. Teď vidím, jak roste, co se učí a co už umí. Kdybych pracoval, nikdy bych to nepřežil nezažil nedožil .“ Brzy už ale bude všechno jinak. Za pár měsíců budou mít další miminko a na mateřskou dovolenou půjde Eva. Už se na to těší!

2. Veronika Janů má malého syna. Jmenuje se Martin a jsou mu tři roky. Veronika je svobodná matka. Žije sama jenom s Martinem. Martin svého vlastního nějakého blízkého otce nikdy neviděl a Veronika o něm nikdy nemluví a nechce od něho žádné peníze. „Myslím, že je to takhle lepší,“ říká Veronika. „ Málokdy Skoro Vždycky jsem byla zvyklá žít bez partnera. Měla jsem zajímavou práci a dobré kamarády a to mi stačilo vadilo slyšelo . Skoro všechny moje kamarádky se stejně rozvedly. Začalo mi ale být líto, že nemám děti, a tak jsem si pořídila Martina. Jsem šťastná, že ho mám! Je ale škoda pravda smůla , že si někdy myslím, že Martin tatínka potřebuje. Často přemýšlím o tom, že jestli když mu to nebude později vadit a co mu řeknu, až se na tatínka zeptá…“

3. Dvořákovi mají velký dům se zahradou, kde bydlí tři generace pod jednou střechou. V přízemí mají byt babička a dědeček. Je jim už přes pro pod 70 let a do prvního patra by se jim chodilo špatně. V prvním patře žije jejich syn s manželkou. Jejich vnuk Filip, kterému je 25 let, se dostal se staral se přestěhoval do podkroví, kde si rekonstruuje malý byt. Bydlí tam s přítelkyní, se kterou pro kterou za kterou se příští rok chtějí brát. A nelezou si všichni v jednom domě na nervy? „Jak kdy,“ říká Filip. „Jasně, že se někdy hádáme. Ale na druhou stranu jsem strašně rád, že je mám. Většinou spolu přicházíme vycházíme procházíme dobře a užijeme si dost legrace. Máma s tátou mi vždycky pomůžou nebo poradí. A babička s dědou říkají, že už se těší, až když kdy budou prababička a pradědeček.“